Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta tam a zase zpátky do hospody 1

2. 1. 2011

Na břehu ZaKilly Family Frostbitého moře leží město Sklave, v něm se nachází Úplavičné náměstí a na jeho jižním konci, tam jak stojí ten velký chrám, se začíná odvíjet náš příběh.

Ten chrám není jen tak nějaký svatostánek silných ve víře, to je chrám vlčího boha Verevolfa. Verevolf je menší bůžek, který zasahuje většinou jen do osudů rozličných psovitých šelem a lidí si moc nevšímá. Ale když už si všimne, stojí to zato, neboť jeho průvodním atributem je velký stříbrný řemdih Utlučho. Jeho menší kopie mají Verevolfovi uctívači samozřejmě v každém svém chrámu.

A právě na zdejší exemplář dostal zálusk Killerián Frost, zvaný Killy, člen neblaze proslulého klanu Killy Family Frost. Killerián je černou ovcí rodiny, protože jeho povoláním je temné řemeslo zlodějské, zatímco zbytek příbuzenstva se živí zpěvem, tancem a hraním na všechny možné hudební nástroje po poutích a jarmarcích. Killerián si ale na svou vyděděnost nestěžuje, protože on sám nebyl nikdy moc společenský typ a možnost vyhnout se oslavám narozenin a svátků, které při tak rozvětveném příbuzenstvu probíhaly takřka neustále, jedině vítal.

Takže sotva padla tma, vyrazil Killerián do ulic. Šibalsky se schovával ve stínech, ale protože za sebou táhl dvoukolák s nářadím, působil poněkud rozruch a nejeden noční obyvatel pátravě hleděl za vzdalující se malou postavičkou, která chaoticky přebíhala ulicí vyhledávaje ta nejtemnější zákoutí.

Jak si tak Killy rachotil ulicí, v duchu si ještě jednou probíral svůj plán: "Vlezu tam, vezmu řemdih a uteču." Plán vskutku dokonalý, i když trochu jednoduchý.

K chrámovým zdem dorazil po schodišti, které ústilo na náměstí vedle budovy. Pravda, nebyl úplně nenápadný, protože neubrzdil na schodech dvoukolák, ten ho nabral a poněkud hlučně s ním shopsal dolů.

Když se vymotal ze speciální zlodějské vrhací sítě, hbitě se ukryl do stínu jednoho z chrámových pilířů. Po chvíli si dodal odvahy a přikradl se k těžkým vstupním vratům.

Ke klepadlu ve tvaru vlčí hlavy byla připevněna cedulka s otvírací dobou.

"Vida," zaplesal zloděj. "To mám čas až do osmi do rána!"

Zámek byl klasický typ Bráboš 25A.

"Dobře jsem udělal, že jsem si nekoupil od Bráboše paklíč. Tenhle zámek by otevřel snad i Angelo," pomyslel si zloděj zatímco lomcoval klikou.

Po chvilce zápolení se ocitl uvnitř. Zabouchl vrata a rozkřesal pochodeň. Dobře věděl, že v boudě za vraty střeží Verevolfovu svatyni trojhlavý zmutovaný kojot, tzv. vlkouš, a tak si s sebou přinesl tři velké hovězí kosti.

Nicméně vlkouš tvrdě spal a zlodějovo šťouchání kostmi do čumáků ho nemohlo v žádném případě vyrušit.

Bezvýsledná snaha brzy Killeriána omrzela, takže nechal kosti kostmi a vydal se do temných útrob chrámu.

Po překonání několika propadel a šipkových pastí se ocitl u točitého schodiště a zaváhal, zda pokračovat nahoru nebo do suterénu. Naštěstí byly na zdi směrovky WC, šatna, kuřárna a, ke zlodějově radosti, také "Verevolfův posvátný stříbrný řemdih tudy", takže sestoupil po šipce do sklepení. Díky fosforizujícím ukazatelům nalezl bez dalších obtíží kobku s řemdihem. Ten visel na stěně nad mísovitým obětním kamenem a tvářil se značně nepřístupně.

Killerián neváhal ani chvíli a díky svému univerzálnímu lupičskému vytahovacímu žebříku vyšplhal čile až ke zbrani. Uchopil řemdih, ale jakmile jej sejmul z úchytů, rozeznělo se poplašné zařízení ve formě skřeta zavěšeného u stropu.

"A himbajs!" zaklel zloděj, schoval řemdih do kapsy a rychlým krokem opustil budovu.

Nutno říci, že vlkouš nerušeně chrápal dál, i když mu na boudě blikal nápis "Zagribni narušitele, nebo nedostaneš nažrat!"

Když se Killerián ocitl venku, zhluboka si oddychl.

"Je to za mnou," pomyslel si. "Teď bude nejlepší na pár dní zmizet z města. Až přestanou volfáci zuřit a koupí si nový řemdih, vrátím se a střelím ten co mám v kapse."

Vtom mu padla do oka cedulka přibitá na dveřích jednoho domu. Nápis na ní hlásal: Chcete si vydělat velké peníze? Chcete zažít dobrodružství a pracovat s kolektivem mladých a perspektivních lidí? Pokud ano, tak se dostavte třetí pondělí po úplňku, po druhém kohoutím zakokrhání, k temné věži všemocného kouzelníka Čáryfucka.

"A ejhle," zamyslil se zloděj. "Byl bych pryč z města a ještě bych si mohl vydělat velké peníze. To nezní ale vůbec špatně. Začíná to zejtra ráno, tak to abych se pomalu vydal na cestu. Ty ksindlíci opeřený budou uprostřed hvozdu určitě kokrhat jak protržený."

Chopil se dvoukoláku a začal se plížit stínem k Severní bráně. Právě včas, protože na náměstí vběhla horda zakuklených postav a hnala si to ke chrámu, kde se poplašný skřet mohl uvřískat k smrti...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář