Ze života druida II.
2. 1. 2011
Pokračování minulého dílu. Objevovánní Teldrassilu. Jak to s Káťou bude dál?
Káťa ještě chvíli ležela a vyjeveně se koukala kolem sebe. Nacházela se v tajemném lese namodralých až fialových barev. Byla opřená o lokty, brzy jí pohled ze stromů sklouzl na její tělo. Němě jej s otevřenými ústy pozorovala. Posadila se a prsty si přejela po svých uších od hlavy až ke špičkám, na kterých se chvíli zastavila. „To je jen sen, určitě je to jen sen.“ Pro jistotu se zkusila štípnout. „Tss, auu,“ zamračila se a opatrně se postavila. „Joovaa to je ale výška!“ Znovu se rozhlédla kolem a pomalým nejistým krokem se vydala lesem dál objevovat toto nové prostředí.
Celý les byl mohutných rozměrů, kmeny stromů byly tak obrovské, že by se za ně schovalo klidně 10 takových elfů jako ona, za některé i 20 nebo víc. Jeden takový strom obešla kolem dokola, normální chůzí těsně kolem kmenu jí to zabralo dobrou minutu a půl. Nepřestávala se divit.
Když popošla kousek dál, narazila na kamennou cestu, jejíž okraj lemovaly lampy vyzařující měkké zelené světlo. Káťa nikdy v životě nic takového neviděla. Byly to malé stromečky a v korunách jim zářila pulzující světelná koule. Sešla z cesty a všimla si zajímavého místa. Byl to kruh, ve kterém přímo uprostřed stála sova vytesaná z vysokého pařezu. Po obvodu kruhu byly z jedné strany různé kameny a ze druhé lavičky a sloupy o něco vyšší než ona, na kterých se také nacházelo to záhadné pulzující světlo.
Pokračovala dál, když narazila na další neznámý úkaz. Dům vrostlý do kořene a kmene stromu. Vchod podpíraly dva kamenné sloupy, ve kterých byl vyryt symbol půlměsíce. Sloupy také podpíraly střechu, která měla zlatě zdobené okraje. Dívka vstoupila dovnitř, kolem se pohybovali další elfové. Raději je obcházela, nakonec si ale dodala odvahy a jedné elfky s krátkými zelenými vlasy se zeptala: „Prosím, nevíte kde to jsem?“ „Přejete si něco koupit? Klidně se rozhlédněte,“ odpověděla jí elfka. „Co prosím? Já se vás ale ptala... Můžete mi prosím říct kde to jsem? Co je to za divný dům? „Jestli si nechcete nic koupit, tak vám nemohu sloužit.“ 'Co je to s ní? Slyší mě vůbec?' divila se Káťa, ale rozhlédla se kolem aby prozkoumala poličky. Pak elfce nahlédla do hrnce: „Co je tohle?“ „To je fazolová polévka, právě jsem ji dovařila, je výtečná,“ pochvalovala jídlo elfka. „Dobře, tak já si jeden talíř vezmu prosím, už mám hrozný hlad.“ „Výborně!“ usmála se kuchařka a nabrala jí talíř polévky. „Děkuju,“ řekla jí Káťa, sedla si na kamennou lavičku, která stála u zdi a polévku snědla. Poté opět vyšla ven a pokračovala v průzkumu okolí. Pomalu si začínala uvědomovat, že podobné místo už jednou viděla. Vzpomněla si, že jí Paťa vyprávěl o elfech. 'Takže, já...já...jsem vážně elf? A tohle...je možné, aby to byla ta jeho hra?' nevěřícně uvažovala, zatímco postupovala dál.
Po nějaké době došla ke dvěma malým jezírkům, u kterých polehávaly podivné kočky. Měly šedočernou mourovatou srst, z tlamy jim trčely dlouhé špičáky a měly velmi dlouhé a silné drápy.
Káťa se o zvířátka zajímala, ale takovéhle ještě v žádné knížce neviděla
Raději je obešla, i když je stále s velkým zájmem sledovala, a pokračovala dál v průzkumu lesa. Když procházela po břehu jezírka, uvědomila si, že vedle ní rostou květiny vyšší než je ona. Měly velké žlutooranžové kalichovité květy. Kolem poskakovaly krásné malé žabičky. Měla pocit, že celý ten les je naplněn tajemnou, avšak mírumilovnou magií.
Postupovala dál, odhrnovala křoví, zkoumala okolní stromy, květy, pozorovala svěží rozrostlé kapradí, mechy na kamenech i stromech a květy nejrůznějších barev, převážně ale růžové nebo žluté a oranžové. Dorazila k napohled prázdné jeskyni. Chvíli si jí zpovzdálí prohlížela, nakonec jí ale zvědavost nedala a vstoupila dovnitř.
Pokračovala tiše a plíživě podél stěn dál, čím hlouběji postupovala, tím větší byla tma. Všude kolem ní se ozývaly podivné zvuky, jakoby škrábání drápů nebo něčeho podobného o kámen a klapání kusadly. Kousek od ní dopadl kámen a kolem se mihl stín. Káťa se prdce otočila, ale nikde nikdo. „To se mi nelíbí,“ špitla si pro sebe a obrátila se k odchodu.
Sotva se otočila, spadl na ni ze stropu obrovský hnusný zelený pavouk. „AAAAaaaaaaaaaa!“ Celou jeskyní se rozlehl pronikavý křik. Káťa rychle pevně chytila chlupaté nohy, které jí obemkly krk, ale nad hlavou jí cvakly kusadla. Dívka sebou začala mrskat jak jen dovedla, jak se ze sebe snažila shodit pavouka. „Aaaaaaaaaa, pomóóóóc!“ Pomóc...pomóc...pomóc...pomóc...rozlehla se po jeskyni ozvěna. Káťa sebrala poslední zbytky síl, postavila se a prudce narazila zády do stěny. Pavouk povolil, cítila jak jí něco zajelo do krku. Podlomily se jí kolena, ale jak dopadla na zem, sklonila hlavu, přitiskla ji k zemi a prudce se odrazila nohama, takže jí pavouk ze zad sletěl. Zvedla se a rozběhla se pryč z jeskyně. Pavouci jí byli v patách, běželo jich za ní čím dál víc. V těle se jí rozléval jed, bylo jí špatně. Snažila se běžet co nejrychleji jí bosé nohy dovolovaly, pavouci se nakonec zastavili a začali se stahovat zpátky do své jeskyně. Běžela však dál, i když cítila jak jí HP klesají a je jí čím dál hůř... Brzy padla na zem. Krvácela z lokte, ani si nevšimla že si ho v jeskyni rozedřela o zeď, když zápasila s pavoukem. Měla podřený i obličej a před očima se jí mlžilo. Padla do trávy a usnula.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář