Přečtěte si první dva díly, ať se orientujete. ;)

Zrození zapomenuté rasy

Kapitola třetí

"Teď, když jsi viděl pravé tajemství a kouzlo Darnassu, je čas probrat tvůj výcvikový plán, kvůli kterému jsme tady," pokračovala Marien poté, co mi představila jednotlivé čtvrti města na stromě.

Popošli jsme dál a Marien pokračovala: "Tady tě svěřím do rukou moudrého druida, nemusíš se bát." Gwaar, jak se jmenoval ten druid, pomalu přicházel, potichu si něco opakoval, a když došel ke mně, omdlel jsem.

Odnesl si mě do svého sídla a po mém probuzení pronesl pár slov: "Zítra, Dextrene, bude tvůj velký den. Může se stát, že neustojíš tlak, který na tebe bude vyvíjen, ale to by znamenalo, že pro nás nemáš žádnou cenu a vrátit tě domů, potom všem, jak jistě chápeš, nemůžeme." Okamžitě jsem znejistěl - dostatečně, alebrž nenápadně jsem si od druida odsedl - a doufal jsem, že mi řekně i nějaké dobré zprávy. On pokračoval:"Jelikož jsem ti musel zajistit bezpečí, nemohl jsem ti prozradit cestu, kudy jsme sem dojeli. Proto jsem tě v Darnassu zaklel a doufam, že se nezlobíš. Tvé síly a vědomosti teď fungují jen z jedné čtvrtiny... Toto prokletí bude trvat maximálně 10 minut, na tu dobu si tady lehni a rozjímej, hlavně buď v klidu..."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ležel jsem na medvědí kůži a pod sebou jsem měl pár listů z nějakého stromu nebo rostliny. Kolem mě se tyčily malé sošky postav, které jsem nikdy předtím neviděl. Postavil jsem se na nohy, pln radosti, že se můžu podívat na svět z vlastních nohou... Ovšem byl jsem tak slabý, že jsem v zápětí upadl a omylem drcnul do skleněné koule, která ležela na stole. S napětím jsem seděl na místě a nemohl se skoro pohnout, jak jsem byl vystrašen, abych něco nerozbil. Koule, která byla jako křišťálová, se pomalu sunula k osudnému kraji stolu a spadla. Kupodivu se jí absolutně nic nestalo, ale vzhledem k nerovnému příbytku na stromě, pokračovala koule dále. Přesně v protějším rohu místnosti stál podstavec, celý ze zlata, obklopen krásnou září nebroušených diamantů, a právě tam magická koule směřovala. V momentě, kdy narazila do podstavce, soška na něm umístěná, začala padat velkou rychlostí k zemi. Najednou jsem uslyšel skřípání dveří a vidím tam Marien, jak na mě kouká s otevřenou pusou. Když jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si, co se stalo. Stál jsem pod již zmiňovaným stojanem a držel v ruce tu sošku, kterou jsem málem rozbil. Spojoval jsem si myšlenky... "V době, kdy soška padala, jsem se nemohl skoro ani pohnout a byl jsem skoro šest metrů od ní! Co se to sakra děje?!" Bohužel jsem si neuvědomil, že přemýšlím nahlas a Marien beztak všechno viděla... Když jsem ji hledal pohledem po pokoji, byla pryč...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gwaar se po skoro deseti minutách vrátil a vykřikl na mě: "Marien za mnou byla a nebyla schopná mluvit! Cos tady vyváděl?!" Přitom jezdil pohledem po pokoji a hledal něco, co by bylo jinak než předtím. Můj pohled ho následoval, abych se ujistil, že se nic nedozví... Nepochopitelně byla zpět i křišťálová koule a já věděl, že to, co jsem právě udělal, má něco společného s tím, proč jsem tady.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tak už mi to povíš?!" Zakřičel znovu Gwaar.